Pája není v domě kde bydlí s madam Zůzou oblíben. Lidé ho tam nemají rádi a mračí se na něho, odvážnější nájemníci domu ani neodpoví na pozdrav.
Pája uvažuje takto:
„Co ty pitomci blbnou. Každýho pozdravim, málem se uklánim. Nejhorší je ten ksicht nad námi, ani
pozdravit neumí. Holá prdel v Trabantu. Ta babka v přízemí sice pozdraví, ale tváří se jako by právě šlápla do hovna, když mě vidí.“
————————————————————————————————————————
A my se musíme na tomto místě takto ptáti:
Proč tento muž, jinak kultivovaný a vzdělaný takto hovořiti či smýšleti může? Cožpak nebylo by krásnější kdyby se nad nevalné chování lidí povznesl a do jejích duší dobrou mysl vnášel? Proč jen my lidé nemilujeme se v dostatek a neodpouštíme druh druhovi nehezké skutky jeho?
Nevíme.
————————————————————————————————————————
Když se Pája rovnou zeptal madam Zůzy, své lásky, co ti lidé blbnou, bylo mu odpovězeno a trpělivě vysvětlováno těmito otázkami:
„Pájo nemůže to bejt tím, že strašně řveš když se vracíš opilej v noci domů?“
Pája se mírně zamračil.
„Není to i tím, že vyrážíš výplň těch obrovkejch vrat, když nemůžeš najít klíč od baráku a lidi se bojej že sem vlezou opilci a počuraj chodbu?“
Pája se více zamračil.
„A nemůže to bejt tím, že řveš a nadáváš, když se nemůžeš dostat do bytu, protože seš na mol a netrefíš se klíčem do zámku od bytu?“
Pája se hodně mračí:
„Ježišmarjá už toho nech!“
„Já ti to klidně ráda vysvětlím.“
„Děkuju to stačí, ale hlavně už zavři hubu.“
Paní Zůze se vysvětlovaní otázkami začalo líbit:
„A není to tím, že když vyrážíš dveře od bytu, protože nemáš klíč, nebo se netrefíš do zámku, jsou to hrozný rány a lidi nemůžou spát?“ „A mluv se mnou slušně, nemůžu za to, že tě nemaj rádi.“
„Ježišmarjá mlč, jdu do hospody, tohle nemám zapotřebí. Hlavně už mlč.“
„Klidně ti to zejtra dopovim, ahoj.“
„Čau.“
Pája zdůraznil svou nespokojenost s otázkami tím, že práskl dveřmi.
PIVNICE
Paja šel tedy tam, kde ho lidé rádi mají.
Šel do pivnice s názvem Krušovická hospoda.
Jeho místo bylo volné, štamgasti ho vítají a usmívají se upřímně na oblíbeného kamaráda.
Pája si vybavil potměšilý úsměv jeho lásky, když mu pokládala záludné otázky.
„Ta potvora umí bejt protivná.“
Pája rychle objednal půllitr skvělého krušovického moku.
Rychle mrkl na výčep, zda mu přinese pivo jedním nebo maximálně dvěma rázy natočené.
V pořádku. Pája zaklonil hlavu a zavřel požitkářsky oči. Potměšilá tvář jeho Zůzy mizela z jeho mysli. Kamrádi se přátelsky usmívají, klid a pohoda vstupují do duše hrdiny našeho pravdivého povidání…
II.
Pája vracel se domů v náladě více než povznesené. Lidově se takovému stavu mysli říká :
„je na mol, je na plech, je na šrot, má ji jak z praku, nebo dokonce:držka v louži.
Tento stav duše i těla Zuzka nenávidí a nazývá jej jako dáma jemněji: „byl zas hodně opilej“.
První překážku,vrata od domu, překonal snadno. Nějaký lajdák nezamkl a tak Pája nemusel vylomit výplň obrovských vrat. V chodbě potkal spoluobčana, jenž čural na zeď.
„Jak to de kolego?“
„Ale jo, de to.“
„Příště di do Krušovický maj tam nejlepší pivo v Praze.“
„Tak jo.“
„Čau v Krušárně.“
„Čau.“
Pája vystupoval po schodech a spokojeně se usmíval. Život je někdy hezkej, blesklo mu hlavou.
Dá se to ze Zůzou vydržet.
Přišla však druhá a těžší překážka, dveře do bytu.
Tam často dochází ke zmíněnému řvaní a bědování. Tam přede dveřmi do bytu skládá Pája, skoro každý den, svůj „ test obratnosti“. Pája s obavou sáhl do kapsy, klíče tam jsou, hurá,
Pája se soustředí a vybírá správný klíč:
„Dneska se mi to povede.“
„Jinak probudim tu drzou potvoru a budu zas poslouchat ty blbý kecy.“
Pája se soustředí a míří do klíčové dirky. Vedle. Pája tiše zaběduje. Pája se více soustředí,
zavře levé oko a zamíří. Vedle.
Pája se nevzdává a šťouchá klíčem do vložky zámku. Snaží se. Bojuje.
Náhle se dveře prudce otevřou, a taky jo, drzá Zůza!
„Radči ti votevřu, abys zase dveře nevykopnul. Vopravovals to pak tejden.“
„Já furt vopravuju, tebe taky vopravim. Hlavně to tvoje kecání. A toho dědka nad náma taky vopravim, že na to dosmrti nezapomene.“
„Co to blábolíš? Ani ti není rozumět. Di spát.“
„To je nápad! Du spát. Máš ale dobrý nápady. Vidíš jak ti to de. Di spát, to je nápadíček. Dík.“
„Ježišmarjá ty zas blábolíš“
„To s tim SPÁT, tak to se ti povedlo. To ti radí maminka, ne?“
„Zalehni na gauč v obýváku. Do postele nechoď.“
„Tak jo, do postele nechoď, další geniální nápad! Kdo ti doprdele radí?“
Pája uléhá na gauč, do postele vedle madam Zůzy nejde. Nemá sílu se hádat. Byl to hezkej den, blesklo mu hlavou. Pája spí.
RÁNO
Pája je spánkem absolutně osvěžen. Prospěvuje si a je mu nádherně, což se někdy v kocovině stáva.
A tohle byl tento šťastný druh kocoviny. Mají jej častěji zkušenější znalci pivního moku. Nováčci bědují že jim je špatně a bolí je hlava.
Pája pobíhá po bytě a dělá dokonce své lásce snídani. Včera byla zase trochu drzá, ale to nevadí, ať se má holka dobře.
„Sníídaně pro milou Zuzankůů“
Paja vstupuje do ložnice s tácem dobrot.
Zuzka se usmívá na svého ničemu.
III.
„Stejně mám toho notorika ráda“
Zuzka se až zastyděla, co jí to problesklo hlavou…
„Ale živit ho nebudu, poženu ho do práce.“
Pája vychází z domu skvěle naladěn. Je krásné ráno, sluníčko ozářilo ulici. Lidé jdou do práce, ale mnozí se usmívají, přichází jaro.
Myšlenky jeho kráčí těmito cestami:
„Trochu se projdu a pak se stavím na jedno v Krušárně.“
„Když zavolá, řeknu, že si schánim práci.“
„Když bude zase drzá, tak zavěsim.“
„Dneska mě náladu nikdo nezkazí.“
„Furt votravuje, abych si našel zaměstnání.“
„Nechápe, že jsem restaurátor a umělec , že nejsem nádeník.“
„Vola nikomu dělat nebudu.“
———————————————————————————————————————
A my se musíme na tomto místě takto ptáti:
Proč tento svět tak velmi nespravedlivý jest? Proč někteří jen v hojnosti a blahobytu jsou a jiní chléb svůj dřinou a potem dobývati musí? Proč boháči jen v barech a podnicích neslušných se potácejí a lid obecný a mravný do práce chvátati donucen jest?
Nevíme
———————————————————————————————————————-
DOBRÝ SKUTEK
Náhle projede vzduchem kvílivý zvuk startéru. Pája se ohledne.
Ježišmarjá ten pitomej dědek nad nad náma, nemůže nastartovat ten svůj vrak.
Pája se kochá nad marnými pokusy „dědka plesnivého“.
„Dědek půjde pěšky na to si počkám“
Pája se upřímně radoval ze života:
bylo krásné ráno, čekal ho zlatavý mok v Krušovické hospodě, Zůza mu dala na rozloučenou hubičku a navíc protivnej dědek, kterej ho pomlouvá, nemůže nastartovat.
Pája gestikuluje na dědka, že jako to to nejede. Pája si to vychutnává.
————————————————————————————————————————
Pak náhle a najednou myšlénky nečekané zrozeny v jeho mysli jsou:
Proč nepomoci i muži třeba pomýlenému? Proč dobrým skutkem nový den neozdobit?
Vždyť není vinou jeho, že moudrostí nebyl vybaven a intelekt jeho tak chabý jest. Vždyť ženou nepůvabnou byl osudem obdařen a štěstěna životní se mu as vyhýbá..
Pája šel roztlačit jeho staré vozidlo. Pája mu poradil aby zařadil dvojku a sešlápl spojku. Děda to naštěstí znal. Pája je silný chlapík a rád svou sílu předvádí.
Pája zatlačil a auto se pomalu rozjíždělo. Pája pak, aby předvedl dědkovi protivnýmu, jaký je silák,
se opřel do auta plnou silou.
Auto se rozjelo, dědek pustil spojku a auto poskočilo, vypustilo několik mohutných pšouků v podobě páchnoucího obláčku dýmu a silně zarachotilo. Motor opravdu naskočil a dědek na dvojku odjel.
Je mimořádně zajímavé, že velmi podobně se chovalo i tělo hlavního hrdiny totoho pravdivého povidání.
IV.
I Pája, jak zabral, několikrát pšoukl. I pája vypustil páchnoucí obláček, ne však dýmu. Pája když zjistil co se mu stalo, skoprněl.
Obraz byl tedy následující:
Pája stojí v obláčku smradlavého dýmu z výfuku Trabanta. Nehýbe se a nechce uvěřit. Má plná gaťata. Staré auto odjíždí.
Jeho skvělá nálada byla novými událostmi zcela rozdrcena.
Nechť dámy omluví neslušná slovíčka. Pája takto velmi hlasitě bědoval:
„Kvůli tomu starýmu dementovi sem se posral. To nemůže bejt pravda. Hajzl ani nepoděkoval.“
Zůza se podělá smíchy až mě takhle uvidí, je ještě doma. Ježišmarjá. Doprdele.
Zůza se kupodivu nesmála, když se Pája sprchoval:
„Nemáš dělat dobrý skutky. Jídlo máš v lednici. Jdu do práce. Ahoj“