Rivalky


Hrdí mužové a hrdé ženy, takoví jsou naši lidé v Zadní Třebani.


I.


Pan Julian a paní Gábina.


Skvělí milovníci pravdy a spravedlnosti.
Své názory podporují čestnými argumenty, hledáním správných závěrů a trpělivým vysvětlováním.
Jejich rozhovory bývají kultivované a jsou plny moudrosti a životních zkušeností.
Naslouchati jim, může býti zdrojem poučení a poznávání.

Ne však vždy!


Jejich rozhovory mohou být i vysoce nemoudré, nečestné a velmi nespravedlivé.


A my se na tomto místě musíme ptáti:
Co může tak strašnou změnu způsobit? Jaký démon vniká do jejich ušlechtilých srdcí?


Některý zkušený a vlídný čtenář nebo čtenářka jistě už tuší, kde nalézá se hrozný problém. Co je úhlavním nepřítelem krásných diskuzí paní Gábiny a pana Juliána.


Ano milí čtenáři tohoto pravdivého příběhu. Je to známý a démonický nápoj. Přátelé je to RUM!
Český rum je tak podivný nápoj, že i Evropská Unie rozhodla, že nesmíme jej takto nazývati a musíme mu jinak říkati, je nyní znám pod hloupým názvem Tuzemák.


Pan Julián sedí například v pivnici a sní o krásné budoucnosti, o milované paní Gábině, o skvělém životě v naší nádherné vlasti.
Náhle však přistane na jeho stole malá nádobka tak zvané štamprdle, neboli panák. V ní nalézá se krásný a zlatavý nápoj: strašný rum.


Pošle-li někdo Julkovi panáka, hrdý Jula odpoví mu rovněž panákem.
Proběhne několik panákových výměn a životní postoj pana Juliána začne se radikálně měnit. Jula najednou vidí jasně, že na tomto světě to není dobré a v naší vlasti už vůbec ne.
Jula si přesně vybavuje kolik lidí jej podvedlo a nepravdami zahrnulo.


Jula stává se cynickým a ironickým.


Oslovuje pak některé návštěvníky pivnice velmi nevhodně například takto:
„co čumíš ksichte“
„di už domu ožralá tlamo“
„věčího blba sem v životě neviděl“,nebo dokonce
„psí ksichte“.


Vzhledem k tomu, že tento text budou čísti i dámy, nebylo by správné v osloveních spoluobčanů ze strany pana Juliána pokračovati. Použity i velmi expresivní výrazy.


Julka pak zahlédne kamarádku Andulku, skvělou osobnost a stálou návštěvnici pivnice. Julkova tvář se rozzáří. Julka ji pozdraví, přestane nadávat a pošle jí panáka.
!Ještě že to nevidí Julkova paní Gábina…








II.


Pan Jindřich a paní Andulka.


Nádherná láska probíhá mezi těmito mladými lidmi. Jsou to vášniví lidé, takže stává se, že se na sebe hněvají, pak se usmiřují a dále pak rozcházejí až do zpětného usmíření.
Pan Jindřich to nemá lehké. Andulka je velmi oblíbenou návštěvnicí pivnice a muži se k ní jenom hrnou. S tím ovšem Jindra nesouhlasí! Právem se obává, že by mohl některý z hostů činiti jí nemravné návrhy, což zhusta se děje. Přítomní mužové nemohou odolat půvabům a fluidu této mimořádně milé zralé ženy.
Kdyby paní Anna tvářila se přísně, odmítala pozvání ke stolu i pozvání na panáka a kdyby i jinak různě neflértovala, jak si to představuje Jinřich, bylo by vše OK.
Přátelé řekněme si to upřímně a otevřeně:


Pravý opak jest pravdou.


Andulka je se zájmem můžu spokojena, což zdá se pisateli těchto pravdivých řádek pochopitelné.
Kdyby dámy měli podobný vztah k pisateli těchto řádek jako mají návštěvníci pivnice k Andulce,
pisatel byl by nadšen. To ovšem se v žádném případě neděje.


Náš pan Julián je rovněž Andulkou nenapravitelně přitahován. Stává se často, že sedí s Andulkou u jednoho stolu a častují se panáky. Přátelství mezi nimi je takřka hmatatelné.
Samozřejmě, najde se vždy nějaký dobrák, který to hlásí paní Gábině. Máme za to, že je i více takových dobráků. Takoví už jsme my lidé, jsme škodolibí a rádi nedobrou zprávu svému bližnímu přinášíme. Madam Gábina má tedy velmi dobrý přehled o tom, co Julius v pivnici vyvádí.


Gabča je těmito okolnostmi silně znepokojena! Gabča si právem myslí, že by se měl Julius držet dále od Andulky. Proč Jula nechodí do druhé pivnice kde rovněž mají dobré pivo i kořalku?


Také Jindřich není s touto situací spokojen. Když vrací se z práce unaven a touží po klidu a své Andulce, nachází ji ve stavu již podroušeném a na ni bývá přilepen některý z hostů. Pravděpodobnost, že na stole budou i štamprlata s kořkou je značná.
To ovšem činí pana Jindru smutným a ano, řekněme si to milí přátelé těchto pravdivých řádek otevřeně, i agresivním.
Jindra je všeobecně znám jako neobyčejně milý a vstřícný chlapík, takže facky a modřiny, které své lásce uštědřuje, jsou pro nás velkým překvapením.
Budiž nám ponaučením, že pravá láska přináší nejenom něhu, ale může přinésti i pohlavky, facky a další různé projevy násilí, které jsou velmi a velmi od něhy vzdáleny.
Autor tohoto pravdivého povidání dokonce žertem nazval pana Jindru „tvůrcem mondřin“.
To ovšem se neodvážil Jindrovi přímo do očí říci, autor měl strach, že také by mohl vyfasovat několik modřin.
Na přímé dotazování z naší strany, jak přísun modřin Andulka snáší, nám bylo odpovězeno takto:
„Miluju Jindru a nepřestanu ho nikdy milovat“.












III.


Andulka versus Gábinka




U nás ve Třebani máme dvě hlavní pivnice. U Mlejna a Mašinka.


Hostinec Mašinku ovládá paní Andulka. Tam Gabča nechodí, aby nemusela potkat tu, jak říká, „stárnoucí krávu“.


Do hostince U Mlejna chodí Gábina, Anna tam má takzvaný „plot“, byla požádána provozovatelkou, aby toto osvěžovací zařízení už nenavštěvovala. Proč není Andula U Mlejna vítána nám není známo. Prý partner paní provozovatelky „furt na Andulínu čumí“. Tato informace však není potvrzena. Andulka o Gabče ošklivě nemluví, jenom nechápe, proč s ní tato nekamarádí?


Obě dámy se tedy nepotkávají.


Pokud se ovšem bude Julka na Andulu lepit, pak konfrontace bude jistá. To si Gabča nenechá v žádném případě líbit!




IV.


Julka se na Andulku lepí


Pan Jula je pivnicí Mašinka neodolatelně přitahován. Pracoval například v jedné truhlářské dílně a vedl si opravdu dobře. Jeho mistr, pan Lubor, pěl jenom chválu na toho sympatického chlapíka.
Náhle však, jednou v poledne, počal působiti neodolatelný magnetismus Mašinky na pana Julu.
Ani nevěděl jak, ale náhle seděl v Mašině a co čert nechtěl, u stolu paní Andula.
Předsevzetí, že půjde zpět do dílny a slib Gábině, že nebude Mašinu nadále navštěvovat, hrubě nedodrženy. Jakési nadpozemské, imaginární lepidlo přišpendlilo Julku k židli v pivnici Mašinka.


Nudící se paní Andula objednala panáky s čímž Jula zprvu nesouhlasil. Dokonce prohlásil, že jde zpět do dílny, dá si jen jedno pívo a půjde. Andulka pozvedla štamprdle na přiťuknutí a Julův panák
zmizel nenávratně v jeho útrobách. Jula si řekl, že to votočí a hned se zvedne a půjde do práce, dva panáky ho nezabijou.
„Prosímtě nikam nechoď, je mi nějak divně, buď kámoš, seš přece kámoš, nebo nejsi?“
„Jasně že sem kámoš, ale do práce musim.!“
„Pro jednou se to nepodělá. Nikdo tady není a já nemůžu bejt sama. Je mi těžko.“
„Zase Jindra zlobí?“
„Jo to taky, ale dcera je v jináči, potřebuju bejt s někym kdo mi rozumí.“
„Když mě vyhoděj z práce, tak kdo zaplatí účty?“


Paní Anna už to nařikání Julovo nemohla poslouchat. Sáhla nelítostně ke zbrani ženské, vysoce účinné. Sundala si svetr. Pod svetrem jen tričko s velkým výstřihem. Jula, muž v plné síle, zabodl své zraky na obnažené tělo své kamarádky. Jula objednal dva další velké panáky, bylo rozhodnuto.


Tuto zajímavou scénu viděli tři dobráci. Už večer Gábina věděla, že: „Andula ožírá Julu v Mašině a mává mu holejma kozama před obličejem.“ Tato informace je velmi nepřesná. Andulka jen vystavila velký a hezký výstřih.
Strašná a spravedlivá touha po pomstě ovládla paní Gabču. Andula bude litovat a kozy své nebude už na Julku vystrkovat…


V.


Konfrontace- Gabča útočí


Celá Třebaň už ví, že Gabča se chystá na zrádnou Andulu.
Gabča je vášnivá žena a její případný útok by autor tohoto pravdivého povidání v žádném případě nepodceňoval.
Jdou-li například manželé Gabča a Julka z pivnice U Mlejna domů, často vášnivě debatují. Oba jsou skvělými a vášnivými debatéry. A často se jejich názory rozcházejí. Pak ovšem mohou se státi, tyto nesprávné věci:
zvyšování hlasu, neuznání argumentu druhého, tvrzení něčeho co není ověřeno, extrémní zvyšování hlasu, dokonce nepěkná slovíčka vůči druhému, a ano někdy padne nějaká ta výhrůžka:
„Gabčo už tu blbost neopakuj, nebo ti jednu vrazim.“
„To já ti jednu vrazim a budeš mít vostudu, že tě přeprala ženská.“
„Zavři hubu!“
„No tak mi dej tu facku, diť sotva lezeš. Budeš hrdino mlátit ženu, na chlapa si netroufneš.“
„Naposledy ti říkám abys zavřela tu kušnu.“
„A když ne , tak co uděláš? Kdyby ses neopíral o kolo, tak deš domů po čtyrech.“
Julka zaklonil hlavu a směrem k nebesům zvolal:
„Bože ochraň nás, nebo tu k—u (použito vysoce neslušné slovíčko), budu muset zmlátit.“


Autor tohoto pravdivého povidání nemůže v dialogu pokračovat, použita velmi a velmi nemravná slůvka a to z obou stran.
Manželé šněrují domů.
Doma však debata nekončí. Naopak, rozhořel se vášnivý dialog. Oba aktéři přesvědčeni, že na jejich straně se pravda nalézá. Jeden druhému nic nedarujíce.
„Ježišmarjá proč jsem se doprdele ženil.“
„Dřu na ně a nikdo si toho neváží.“


„Neměla jsem si ho brát. Sedí v hospodě a lepí se na tu starou pizdu.“
„Skáču vokolo něj, peru, vařim, žehlim a vůbec si toho neváží.“


Co následovalo dále, nám není přesně známo.
Jisté však je, že Gabča podpořila své argumenty máváním nože.
Došlo až k útoku a tady už končí veškerá legrace. Statečný Jula jednu ránu vykryl úplně, druhou však nedostatečně a nůž polechtal jeho hrudník a pak i záda. Byla to velmi lehká zranění, ale nebezpečí zde bylo určitě.
Julkovi doporučeno, aby rozhovory se svou chotí nevedl v kuchyni, kde nalézají se různé nože, vidličky a sekáčky, v neposlední řadě pak palička na maso a váleček na nudle.
V pokoji obývacím bude mnohem bezpečněji.
Tím by chtěl autor tohoto pravdivého povidání upozornit na to, že to paní Andulka nebude míti lehké…




















VI.


Neuvěřitelný zvrat


Autor tohoto pravdivého povidání udělal fatální chybu:
Poslal povidání paní Andule. Autor tím prokázal, že je člověkem nepředvídavým až naivním.
Autor se domníval, že je jakýmsi psychologem a sociologem dohromady.
V tom se ovšem autor bohužel šeredně zmýlil. Lidé se vždy jinak chovají než autor předpokládá.
Naivní autor tohoto pravdivého povidání si bláhově myslel, že madam Anna bude potěšena, že je vykreslena jako lvice salónů.


Reakce paní Anny se nám zdá zcela neuvěřitelná.
Rovněž tak reakce dalších aktéru tohoto pravdivého povidání jsou neuvěřitené.


Anna totiž nepojala povidáni jako žertovné a počala se hněvati a na autora nadávati a nasazovati.
Je přeci cnostnou ženou milující svého Jindřicha a jiných mužů si vlastně nevšímá.
NEUVĚŘITELNÉ.


Ator si na tomto místě dovolí představit vlídnému čtenáři citát, který sám vymyslel:
LIDÉ JSOU NADÁN ŘEČÍ, ABY OBHAJOVALI SVIŇÁRNY, KTERÉ NA SOBĚ PÁCHAJI


Nyní se na autora hněvají všichni hrdinové tohoto pravdivého povidání:
Paní Anna, paní Gábina, pan Julius i pan Jinřich, všichni do jednoho.


Setkala se dokonce paní Anna s paní Gábinou, smířily se, aby mohly společně a lépe na autora nadávati a jej dehonestovati.


Autor tohoto pravdivé povidání, když rivalky smířil, udělal vlastně dobrý skutek.?!?!?!






Epilog


Autor doufal, že se děvčata do sebe pustí a bude moci popsat krásnou fackovačku.
Autor by snad dokázal si závěr vymyslet, ale to by pak nebylo PRAVDIVÉ povidání…