PÁJA RESTAURÁTOR


Pája je velmi zajímavý muž, můžeme jej směle nazývati Mistrem.


Pája je mimořádně nadaný člověk, výtvarný umělec, restaurátor soch, je zaměřen na sochy kovové, bronz, slitiny ušlechtilých kovů, ocel.
Má-li na starosti složité restaurátorské dílo, kde třeba část sochy jest neopravitelně deformována, Pája sochu dotvoří a domodeluje. Nejen že se náročným pracem nevyhýbá, naopak je vyhledává a svou odbornost restaurátorskou tím prohlubuje.
Ale bohužel to není není pravda.


Když Pája vypráví ve vinárnách a pivnicích o svých uměleckých aktivitách, nikdo ani nedutá. Mistr strhává na svou rétoriku a um vypravěčský většinu přítomných. Pája verbálně maluje, kreslí a zejména a hlavně sochá. Pája vysvětluje, jak nelehký je osud výtvarného umělce. Pája zmiňuje slavná jména sochařů a malířu naší doby a k nim se směle přirovnává.




Není tomu tak. Pája nekreslí, nemaluje ani nesochá. Jenom o tom velmi obratně mluví.
Není radno to ovšem Mistrovi říkat. Zpochybňování jeho uměleckých aktivit Mistr upřímně nenávidí. Je mu to dokonce odporné.


Říci například Mistrovi:
„Pájo kamaráde, neblbni už. Máme tě rádi, ale nekecej už o tom tvým sochaření, nikdy jsi to nedělal,“ je čin až nebezpečný.


Jeden záludný protiva, který měl pochybnosti udeřil touto zákeřnou větou:
„Kde jsou Mistře vaše sochy vytvořené a restaurované?“
Pája nezaváhal ani vteřinu:
„Je jich plná Praha.“
Pája je chytrý muž a ihned pochopil, že tato přitroublá odpověď neobstojí.
Opustil raději pána s potměšilým úsměvem, „kterej stejně ničemu nerozumí.“ Mistr se bál, aby nemusel podpořit své pravdy svou silnou sochařskou paží.


A my musíme se na tomto místě takto ptáti:
Proč jen lidé průměrní tak moc po uznání a slávě touží? Vždyť život i bez poct a medailí tak krásný jest a hodnoty pravé i jinde se nalézati mohou. Proč nejsme do skromnosti oděni a úctou k druhým opásáni? Vždyť sláva pozemská jen milenkou zrádnou může být a známost všeobecná až obtížnou se může snadno státi.




PÁJA BYDLÍ I NEBYDLÍ U MADAM ZŮZY


Madam Zůza, u které Mistr bydlí, to sním nemá lehké:
noční návraty z vináren a pivnic
přiopilé přednášky o životě
příchody s ožralými kamarády,
přesvědčení že všechno ví nejlíp…



II.


DRSNÉ NÁVRATY


Mistr je velmi odolný návštěvník pivnic a vináren. Když mnozí už dávno odpadnou, Mistr je na vrcholu sil a rozsévá radost svým humorem a šarmem.
Mistr žertuje a vypráví o sobě zajímavé příběhy.
V nich stáva se hrdinou bojujícím za spravedlnost a je v nich ochráncem bezbranných žen.
Chytne protivného otravu, který obtěžuje dámu a domlouvá mu nejdříve ústně a je-li to nutné, čapne padoucha a vyhodí jej z lokálu.


Pak rozhlédne se, zjišťujíce, jak historka zapůsobila. A vidí jen obdivné pohledy a souhlasné přikyvování přítomných.
Jeho tvář jako by říkala: „tohle by jste kluci nedokázali“.
Je už pozdě a zůstali jen nejodolnější:
„Kluci pojďte se mnou, moje Zuzka nám ráda něco dobrýho naleje.“


Zuzka to ovšem cítí jinak:
„Ježišmarjá, ten můj notorik si přived další opilce, já se z toho chlapa zbláznim“.


„Zuzanko vstávej, podívej koho jsem ti přivedl“.
Pája se upřímně usmívá. Má radost ze své lásky i ze svých kamarádů. Zuska nám naleje a budeme si povídat.


„Okamžitě všichni ven.“
Opilec č. 1 kterého hostitelka dobře zná:
„Ale Zuzanko přeci nás teď nevyhodíš. Mám strašnou žízeň a Pája říkal, že nám ukáže novou sochu“.
„Ježišmarjá jakou sochu? Ty tomu ještě věříš? To jste se všichni zbláznili?“
Opilec č. 2, kterého Zuzka rovněž dobře zná:
„Pája přeci je sochař a restaurátor, nebo není?“
„Kluci mám vás docela ráda, ale jak těm kecům můžete věřit, máte rozum? S váma to manželky tedy nemaj lehký. Je noc a já už spala. Promiťe že v noci spím,“
„Zuzko promiň tak my deme.“
Pája těžce společensky unaven jenom bručí:
„Je to pravda mám sochy, skici a kreslim to po nocích. Všechno mám, jenom kořalku nemám. Nalej chlapcům kořalku lásko moje.“
„Já ti dám že po nocích kreslíš. Hlavně už nemluv. Musím jít spát. Prosím tě už nic neřikej.“
„Už mlčim lásko moje. Du kreslit sochu. Pak budu demolovat teda modelolovat a všechno zrestaururuju i popletenonou Zůzanků.“


Pak Pája náhle povstal a pozvedl velkou sklenici s vínem a zahleděl se kamsi do neznáma:
„Zejtra budu modelovat krásnou sochu a do tejdne jí vodleju do bronzu“.


Pak sklenici vyprázdnil mohutnými loky.
Přítomní utichli. Bylo cosi velebného na tomto muži.
Pája usedl na židli a sklonil hlavu, počal hluboce a pravidelně oddechovat.


Pája usnul u stolu. Je hluboká noc. Zdáli je slyšen zvon svatého Jakuba. Město spí. Kamárádi tiše odcházejí. Pája cosi nesrozumitelného huhlá. První ptáci začínají svou ranní píseň. Je ještě tma…






III.


ZUZKA MISTRA VYHÁNÍ Z BYTU


Nikdo nikdy neví, kdy a v jakém stavu se mistr vrátí domů.
Může přijít v poledne úplně opilej, nebo v hluboké noci skoro střízlivej. Nikdo to neví a hlavně a zejména to neví sám mistr. Mistr nechává jíti věci vlastními cestami. Těmto cestám překážky neklade. „Je to života běh“, jak říká.


Tento „života běh“ nesnáší však madam Zůza. Bydlet s Pájou je velmi vyčerpávají a Zuzka prokazuje velkou trpělivost a psychickou odolnost, když ho má doma.
Zuzce však docházejí síly a rozhodne se tuto silnou osobnost vyhnat z bytu.
Zuzka je zcela vyčerpána.
Mistr musí z bytu ven!


Přátelé a příznivci tohoto pravdivého povidáni, musíme jasně říci:
„Mistra vyhnat z bytu není snadné. Je to naopak těžký úkol pro jemnou ženu. A protože se stále oháníme tvrzením, že tato povidání jsou pravdivá musíme zcela jasně zvolat :
„Vyhnat Mistra z bytu je strašně a neuvěřitelně těžký !“


My musíme se na tomto místě takto ptáti:
Proč ženy některé, jsa vedeny jen láskou svou, lotříka nehodného a lenivého životem svým
vlekou? Proč zhrdnou rady matky své a přátel svých? Což nestačí jim, že osud už sám dost těžký jest a útrapy rozličné a mnohé v životě svém vždy překonávat musí? Proč láska tato tak nekritická jest, a do útrap a trablů nesmírných je často vhání?
Nevíme


Pája si výzev, aby opustil byt madam Zůzy vůbec nevšímal. Vždy jen něco zabručel a odešel do pivnice.
V noci se vrátil opilý a vysvětloval Zuzce, že je bezvadnej chlapík, že bude jeho odchodu strašně litovat. Bude hrozně smutná a bude se jí strašně stýskat. U těchto výkladů lokal Zuzčino víno. Pak se náhle zvedl a šněroval do postele.


Zuska zvolila pro vyhnání tato drastická opatření:
uzamčení lednice s potravinami,
mistr neodcházel
uzamčení kumbálku, kde je skladováno víno od příbuzných z Moravy
mistr neodcházel
neustálé vyzývání Mistra, aby byt opustil,
mistr neodcházel.
Zejména zavření kumbálku s krásnými demižony s vínem udělalo na Mistra velký dojem.
Mistr však stejně neodcházel.


Mistr upřímně žasl nad tím, jak může se zbavovat tak skvělého chlapíka, jako je on.
To Mistr do smrti nepochopí.


Bude to asi tím, že Zůza není žádný veleduch, její schopnosti hluboce myslet jsou, jak se zdá, velmi limitovány. Pája raději zůstane, aby ji mohl radit, jak se potýkat se životem. Zůza to časem určitě pochopí a ještě mu za jeho setrvání v bytě, poděkuje…



IV.


HROZNÁ ZRADA

Zoufalá Zůza pochopila, že je nutné plácnout se přes kapsu a koupit zámek s ocelovými táhly do futra a podlahy.


Když Mistr viděl tuto hroznou zradu, vzal si slipy a ponožky a opustil jednu další kapitolu svého života.