MODRÝ DOMEČEK

Strana 1


Autor tohoto pravdivého povidání se v osmdesátých letech vracel z Austrálie jako zpráskaný pes.
Autor v emigraci neuspěl, nešla mu angličtina, řemeslo moc neuměl, vracel se domů.


My nyní musíme se takto ptáti:
Jest moudré z daleké ciziny a země velmi svobodné se navraceti a do komunistické oprátky hlavu dobrovolně strkati? Proč jenom osud nepřinesl šanci krásnou a autora úspěchem životním nepotěšil? Proč lidé někteří nadáním obdařeni jsou a úspěch společenský je potkává a jiní jako truhlíci jenom dřou a nad osudem svým bědují. Proč tento svět takto velmi nespravedlivý jest?
Nevíme.


Autor však, jak my lidé neúspěšní to běžně děláme, si hledal omluvy a důvody svého návratu.
Autor sám sobě neřekl: „seš neúspěšná trubka a musíš se s tím smířit“.
Autor tehdy sám sebe balamutil, a takto k sobě promlouval:


Miluješ absurdní a bláznivé jednání! Lhaní a účelové kecání ti zažene nudu a beznaděj!
Jdi tam, kde lid obecný všechno zkomolí a překroutí, kde ze spoluobčana nevyrazíš rozumnou větu. Tam zaženeš nudu a pocity beznaděje!!
Vrať se domů.
Hledáš-li absurditu a lidské bláznění, abys zahnal strašnou nudu kterou trpíš, je naše česká vlast tím nejlepším místem na této zeměkouli, rájem na zemi.
Vrať se domů.


Rozumné jednání Australanů lezlo autorovi na nervy. Furt jenom co je a není pravda.
Auror musí na tomto místě zvolat a omlouvá se předem za neslušné slovíčko:
AŤ JDOU AUSTRALANÉ I S TOU JEJICH PRAVDOU DO PRDELE


Tady v Čechách je mnohem více srandy a bláznovství. Tady lžeme a pomlouváme se a své pomlouvání potom popíráme. Tady v Čechách bude se autor tohoto pravdivého povidání smát a ze života radovat! Na tomto místě uvažování zazněly dojatému autorovi v mysli verše: kde domov můj, kde domov můj, v sadě skví se z jara květ…
Slzy dojetí se vedraly do očí autora tohoto pravdivého povidání…




MODRÝ DOMEČEK
Modrý Domeček je kavárna kde pracují hlavně a zejména postižení lidé-klienti.
Stát takto pomáhá našim spoluobčanům s mentální poruchou.
Autor tohoto pravdivého povidání je má rád a pokusí se o nich psát a jim se na těchto stránkách věnovat.


Mezi klienty Modrého domečku vyniká hlavně a zejména paní Viola. Violka jest skvělým nositelem a tvůrcem absurdit! V této oblasti nad ostatními pracovníky domečku vyniká a s přehledem vítězí.
Autor tohoto pravdivého povidání jako milovník neuvěřitelností a skvělých nepravd pookřál a omládl, když ji blíže poznával. Autor byl nadšen!


VIOLKA


Čas od času se podívá vzhůru k nebesům a vyzve pána našeho boha všemohoucího aby jí splnil nějaké přání. Autor toho hned využil a poprosil Violku, aby vyžádala si na Všemohoucím zhubnutí
autora o padesát kilogramů.
Strana 2
„To není problém“.
Violka upřela pohled k nebesum a chvíli něco k panu Bohovi brumlala. Autor zadoufal, že Bůh rozumí česky. Hotovo. Autor zhubne a stane se přitažlivým pro dámy. Autor užasl, jak je to jednoduché. Autor zatoužil státi se kamarádem této paní. A to se opravdu podařilo…


Autor, je-li v přítomnosti dámy, snaží se býti vtipný. Autor žertuje a žertuje. Stává se zhusta, že však se dáma nesměje. To je ovšem mimořádně nepříjemné pro autora tohoto pravdivého povidání. Autor je pak rozpačitý a neví si rady.
Toto však nehrozilo v přítomnosti madam Violy. Madam Violka odměňovala autorovy snahy překrásným perlivým smíchem. Autor se cítil dobře v přítomnosti Violky a vše šlo velmi dobře, autor vrhal na Violku jeden žert za druhým…




VIOLKA PEČLIVĚ UKLÍZÍ !


Violka umí dobře uklízet a autor je chorobně líný a má tudíž doma neskutečný bordel. To je opravdu hrozný. Autora tohoto pravdivého povidání trochu uklidňuje, že nad ním bydlí dva mužové
a jsou na tom ještě hůře, strašný bordel autorův je ještě předhoněn bordelem oněch mužů. Autor si myslel že to není ani možné, že lze míti doma ještě více špíny a nepořádku. Autor se upřímně radoval, že není nejhorší…
Violka tedy uklidí autorovu chýši a autor dobře zaplatí. Takový byl nádherný plán…


Jedeme tedy domů do chýše jedové. Violka všechno perfektně uklidí, autor bude dělat hrdinu a zaplatí jí více než čekala a pojede se na kafe. Autor bude žertovat a Violka se bude překrásně smát.


Ator nyní cíti potřebu se zamysleti a na mnohá tajemství našich duší se ptáti:
Co děje se v mozcích našich z kteréhož to orgánu všechno vychází? Vždyť mozek náš jen jakási podivná hrouda buněk a biochemických směsí a sloučenin jest. Tam probíhají zčásti známé, ale zejména procesy neznámé. Mozek musí být například dobře prokrven a není li, dochází k defektům. Na kvalitu myšlení má vliv i stáří, což vidíme zhusta na jednání našich seniorů. Mozek je neuvěřitelně složitý orgán a lidstvo o něm ví pramálo. Biochemické látky záhadně mozkem procházejí mění se a ztrácí…


Autor udělal fatální chybu v autě, když se jelo uklízet. Autor se zeptal, zda by Violka, jeho kamarádka, neuklízela nahá. Autor jí dá tisíc korun na hodinu a konečně si vydělá dost penízů na drobné předměty a šminky, které chorobně pořád shání a nakupuje. Autor to myslel napůl žertem, ale kdyby na to přistoupila, autor by byl rád. Jest přirozeností můžu dívat se s oblibou na nahé ženy. To snad je všeobecně známo, takoví jsou prostě muži. Violce bylo tehdy 38 let. Violka to odmítla a věc byla vyřešena. Autor nenaléhal, jen Violce připomněl kolik nepotřebných věcí a blbostí by za to mohlo být. Hrdá Violka odmítla tento návrh. Autor to pustil z hlavy.


Běžely měsíce, autor si s Violkou telefonoval, jezdili spolu na kafe, autor jí vozil domu, kamarádili se. Úklid se konal v lednu a problémy začaly v srpnu. Tedy po půl roce přátelského vztahu.


Návrh na úklid bez šatů se ve Violčině mysli uhnízdil a pevně zakousl. Nebylo lze jej z mozku Violky vyhnat. Byl tam silný a bezpečně fixovaný. Návrh o úklidu bez šatů nejspíš v hlavě Violky zůstane a bude ji strašit navždy. To autora velmi mrzí, ale stalo se. Autor netušil ani ve snách, že to může něco špatného způsobit. Violka má vážnou duševní poruchu. To autora strašně mrzí…






strana 3
VIOLKA ÚTOČÍ


Pokud autor toužil po absurditě a nepravdách, aby si zpestřil život, pak madam Viola splnila tato přání dokonale. Opravdu dokonale.


Podle Violky se měl autor velmi nevhodně chovati a její pobyt v jeho bytě odporně zneužíti.
Autor měl údajně úd svůj z kalhot vysunouti a před chudákem cnostnou Violkou onanovati.
Pak aby dovršil odpornost svého chování měl autor tohoto pravdivého povidání na stůl vystřiknouti a chudáka Violku o uklizení svého sémě žádati.


Když to autor uslyšel poprvé byl vystaven silnému citu:
Autor ztuhl a přestal se prý hýbat. Alespoň tak to vypráví nositelka této neuvěřitelné zprávy.
Autor prý zalapal po dechu a z bělel, autor se odkrvil.
Dále pak nositelka této zprávy oznámila autoru tohoto pravdivého povidání, že jí Violka obejmula a plakala. Violka tedy plakala a objala nositelku zprávy, protože se PŘED PŮL ROKEM autor před ní ukájel na stůl.


Bravo Violka, to byl ovšem vynikající až umělecký výkon, madam Violka povýšila lhaní na umění.
Tento nový umělecký směr by se snad mohl nazývat „Violína“.


Autor zalitoval, že je už bohužel starý, a toto stáří a obezita mu toto odporné sice, ale zmužilé a spanilé jednání nedovoluje.


Autor od té doby trpí kroucením hlavy. Možná že je to dobré cvičení na krční páteř. Vždy když si na to vzpomene kroutí nevěřícně hlavou co to Violka kecá. Kdyby třeba autor a Violka mluvili o masturbaci, nebo kdyby se k ní choval ve svém bytě nevhodně, nebo měl blbé řečičky, autor by tomu trochu rozuměl. Ale nic, opravdu nic takového se nedělo. Violka to vymyslela z absolutní nuly.


Autor by chtěl na tomto místě přísahati a důrazně tvrditi: nestalo nic nevhodného, nic.
Ani pokusy o dotýkání, ani slovní narážky či jakékoliv kecání o sexu – nic, nic nic.


Alespoň víme, co se madam Viole honí hlavou. Nejsou tam tedy jen drobné hezké předměty a věcičky. Nejsou tam jen kytičky, které violka kupuje přesazuje a všelijak pěstitelsky hýčká.


Co děje se v kůře mozkové paní Violy? Jaké biochemické látky tam chybí nebo naopak přebývají?
Jsou některé buňky této kůry ochromeny, nebo snad některé dokonce schází, nebo nejsou zapojeny ve správný čas? Zná už současná věda odpovědi na tyto naléhavé otázky? Nevíme.


Autor tedy nevěřícně kroutí hlavou a žasne nad podivným kecáním madam Violy. Autor se ujistil, že to roznesla po celé kavárně „Modrý domeček“. Zlá pomluva je hrozný nepřítel. Jediné co autoru zbývalo, bylo popírání těchto tvrzení. Co však si myslí klienti Modrého domečku autor neví. Autor žasne sám nad sebou, že mu na jejich mínění tolik záleží.


Autor sám k sobě takto promlouval:
chtěl jsi absurditu a lhaní a neuvěřitelné chování a kecání Čechů abys zahnal nudu, tak si to užij kamaráde. Dostáváš to nyní v míře vrchovaté. A MOŽNÁ BUDE HŮŘ.


Kromě nevěřícného kroucení hlavou, které může být dobré na krční páteř, autor tohoto pravdivého povidání TRNE. Autor trne hrůzou, co ještě se bude líhnout v hlavě paní Violíny, servírky a baristky kavárny Modrý domeček.


Strana 4


Violka je žena v plné síle, je hezká, ale nemá žádného přítele, je v tomto smyslu sama.
Tento neutěšený stav v rovině citové a erotické odnese nejspíš autor tohoto pravdivého povidání.




MADAM KLÁRA – psychoterapeutka Modrého domečku

Madam Klára si myslí že je psychoterapeutkou. Ostatně si to myslí i mnozí ostatní lidé kolem Modrého domečku. Rozhodně Fakt, že nemá vystudovanou psychologii nikoho neznervózňuje. Prý prošla nějakým kurzem a byla pak pasována na znalkyni lidských duší…


Violka si myslí, že na jejich dvorku přistávají marťané. Autor doufal, že to byl jen nějaký nevratný úlet paní Violy, že si uvědomuje, že je to nesmysl, že je to už pryč.
Posléze však Violína pošeptala autoru tohoto pravdivého povidání:
„Ja jsem jim řekla, že vím že žádný Marťani nejsou, ale oni je sami viděli, ale popíraj to, protože se jich bojí. Marťani jim řekli, že jim ublíží, pokud o nich budou mluvit“


Autor si uvědomil, jak hodně vážná je nemoc Violky , autor má Violku rád a chtěl by pomoci, ale není to v jeho silách. Jeho možnosti jsou v tomto smyslu nulové.




MADAM KLÁRA A VIOLKA JDOU NA POLICII.


Přátelé a příznivci těchto pravdivých povidání!
ABSURDITA DOSAHUJE VRCHOLU:


Madam Klára, která si myslí, že je psychoterapeutkou a Madam Viola, která si myslí, že jim na dvorku přistávají Marťani, jdou spolu udat autora tohoto pravdivého povidání na policii.


DĚVČATA BRAVO


Autor opravdu přestal trpět chorobnými pocity nudy, tato skvělá absurdita patří mezi absurdity největší. Škoda že není nějaké mezinárodní klání, závody o co největší absurditu. Česká republika by mohla směle nasadit Klárku a Violku.


Psychoterapeutka paní Klára ví nejlépe, jak moc je Violka nemocná. Ví nejlépe jaké má problémy s muži, furt se na někoho usmívá, ale nikoho nemá. Přesto vzala Violku na policii a tam tvrdila, že je opatrovnicí Violky. Alespoň podle policisty, který věc vyšetřoval. To ovšem není možné, opatrovníka určuje soud při odejmutí svéprávnosti.
Na policii dívky řekly, že se autor před chudákem Violkou ukájel na stůl.


Psychoterapeutka Madam Klára se autora nezeptala na nic. Vůbec jej nekontaktovala! Vedla rovnou Violku na policii. Neuvěřitelné. Madam Klárka si nejspíš myslí, že to není potřeba, že její pronikavá
mysl a vysoký superintelekt a psychologický kurs úplně stačí. Ano, inteligence a kurs psychologie úplně stačí.
Ator se nyní dopustí velmi a velmi odvážných dotazů:


Nemá snad paní Klárka nějaký zlý zážitek s muži?
Nemá problémy se vztahy k mužům vůbec?
Nepotřebuje se mužům pomstít? Nevíme.












Strana 5
PANÍ ADVOKÁTKA


Violka se nyní chová vůči autoru tohoto pravdivého povidání různě. Jendou se k němu hrne a kamarádí s ním, jindy mu začne vykat a je velmi rezervovaná, jindy nemluví vůbec vůči autorovi, jindy ho vítá a podává mu ruku.
Autor, který navštěvuje domeček každý den, nikdy neví co bude.



Když se autor dozvěděl, že půjde na policii oslovil paní advokátku. Paní advokátka autora vyslechla
a projevila zájem Violku vidět, případně se jí na něco zeptat. Šlo se tedy do Modrého domečku. Autor přišel dříve a Violka zrovna měla fázi nemluvení s autorem. Autor se jí hnusil a Violka s ním tedy nemluví.
Trochu později dorazila paní advokátka. Pozorovala Violku a řekla, že je hezká. S tím autor plně souhlasí. Violka, když viděla paní advokátku, náhle úplně změnila své chování. Absolutní změna. Přišla a prohovořila takto:
„Péťo nezlob se, já nebudu příště lhát, já jsem byla pod nátlakem holek ze stacionáře (tam působí paní Klára) abych to podala na policii. Vždyť já vím, že ses mě ani nedotknul, všechno vezmu zpátky.“
Toto vše slyšela paní advokátka. Zaplať panbu za to. Pak Violka autora dokonce obejmula, autor se
lekl, že snad dostane i hubičku. Ta se však nekonala.


Přátelé a příznivci těchto pravdivých povidání vy tomu nebudete věřit, ale asi hodinu po přiznání se Violky ji autor potkal na pánské toaletě. Violka tam uklízela, to ovšem autor opravdu nečekal. Autor
chtěl vzíti nohy na ramena. Autor si z hrůzou uvědomil, že se Violky bojí. Co když děvčata zase půjdou policii? Na pánském záchodě Violka a autor? Nic se však nestalo, když Violka viděla, že autor chce utéci vzala jej za ruku a dokonce ho znovu obejmula. V tomto případě Violka a Klárka nešly na policii. Autoru se ulevilo.
I kdyby madam Klárka vedla Violku na policii a dívky opět tvrdily, že autor zase vysunul úd, mohl by snad fakt, že se to odehrálo na pánské toaletě, býti polehčující okolností. Je všeobecně známo, že to muži na pánské toaletě velmi často dělají.




NEMŮŽE VIOLKA NĚKOHO SEJMOUT?


Autor tohoto pravdivého povidání je velice zvědav, zda to odnese v budoucnosti někdo jiný.
Bylo by snad správné, kdyby autor, pokud by Violka konečně někoho sbalila, varoval tohoto muže, co mu hrozí? Autor neví. Autor by se nejraději o tom s někým poradil, třeba s psychoterapeutkou Klárou???


Zdá se nám, že tady končí sranda. Nemělo by se něco udělat, aby violka nedostala někoho do opravdového maléru?
Autor to přežil ve zdraví, policie to předala na přestupkové oddělení, uběhly už dlouhé měsíce a nic se neděje. Klienti domečku se chovají přátelsky, je jim to nejspíš fuk.




Strana 6


Pokud se Violka na někoho naštve a půjde říci madam Klárce že byla znásilněna, a ta ji zřejmě rovnou povede na policii, pak bude někdo ve velmi a velmi nepříjemné situaci.
Případný přítel Violky se s ní rozhodně nudit nebude, to je jisté.
Violka se klidně na policii rozpláče, to pro ní přeci není žádný problém.





Snad Violka nezažene někoho do vězení. V naší milované vlasti je to ovšem možné. Autor se ptal dvou advokátů. JE TO MOŽNÉ.

MADAM KLÁRA ÚTOČÍ


Autor si sedí v Modrém domečku a popíjí kávu. Autor má dobrou náladu, káva je silná a dobrá.
Autor sní o lepší budoucnosti, kofejn bezvadně působí. Autor má radost ze života.
Náhle však se k němu nakloní štíhlá dívka a zničí dobrou náladu autorovu Takto:
„Už sem prosím nechoďte. Klienti se vás bojí.“
Ano! Madam Klára! Autor ji nikdy před tím neviděl, jen věděl že ho udala na policii za něco co se nestalo.
To byla ovšem silná rána pro autora tohoto pravdivého povidání. „Klienti se vás bojí !“


Přátelé a příznivci těchto pravdivých povidání. Prosím věřte: PRAVÝ OPAK JE PRAVDOU !
Všichni klienti jsou ve velmi přátelském vztahu s autorem. Všichni.
Autor se o to nijak nesnaží, nejspíš jednoduše vycítili, že je má autor rád. Autor s nimi všelijak žertuje a povídá si s nimi. Někteří si k autorovi rádi přisednou a o životě pohovoří.


Že pravý opak je pravdou je zjevné a každý to vidí a ví.
Každý to vidí.
Dovolíme si na tomto místě vznésti tuto otázku:
„Neměla by se madam Klára spravedlivě zařadit mezi klienty a roznášet raději kávu“?
Není těch volovin co provádí už moc?
Nejdřív žene těžce nemocnou Violku na policii a pak řekne zcela evidentní pitomost!
Této ženě jsou svěřováni do péče klienti a lidé s opravdu velmi těžkými psychiatrickými nemocemi.
Není to nebezpečné?


Moje vlast je opravdu velký Absurdistán. Tady je možné opravdu všechno. Všechno.


Příběh je u konce.


Violka buď s autorem mluví velmi přátelsky, nebo velmi rezervovaně, nebo vůbec ne. Naposledy přišla k autoru, kde si tento ladil náladu kávou a řekla mu, že bude nejlépe spolu vůbec nemluvit. Domluvila se tak s Klárkou, jak sama řekla.
S tím autor plně souhlasí…


EPILOG


Nedá mi to a musím ještě říci, že nyní je v péči psychoterapeutky Kláry můj kamarád Tomáš.
Tomáš je opravdu velmi vážně nemocný, každou chvíli je odvážen do psychiatrické nemocnice v Bohnicích. Není to dlouho co u nás v Řevnicích řval na náměstí, strhal ze sebe šaty a zase řval.
Zdravotníci ze sanitky se snažili zahalovat jeho úplnou nahotu.
Strana 7






Náhle se uklidnil a v pohodě šel do sanitky a jelo se do Bohnic. Je velká náhoda, že jsem to všechno viděl. Ale to už je jiný příběh.
Nyní se mu bude dostávat moudrosti od paní Kláry.



A pak že je u nás v Čechách málo srandy.
Ne, v Čechách je srandy hodně.
Hodně.
Nádherný blázinec. Ahoj