LUBOR a PETR

Petr má malou truhlářskou živnost a u něho pracoval Lubor.

Lubor je velmi zajímavý a záhadný muž! Je velkým milovníkem spravedlnosti a nezávislosti. Tyto dvě životní hodnoty byly však u pana Petra krutě pošlapávány.
Nespravedlivé zejména bylo, že pan Petr vysedává v kavárně a pan Lubor na něho dře.
Lubor to komentoval takto:
„Já dělám dobrou práci a ten tlusťoch (pan Petr) sedí v kavárně, čumí do blba a myslí na píčoviny.“
„Já dřu a on pak inkasuje prachy.“
„To je k posrání.“

———————————————————————————————————————
Na tomto místě se musíme zastaviti a nad prohlášeními pana Lubora se zamysleti.
A neboť tato povidání o lidech a jejich životech jsou stále jen a jen pravdivá, musíme to takto komentovati:
Pan Lubor má úplnou pravdu tak to opravdu u pana Petra chodilo a chodí to tak do dnes.
A my musíme se takto ptáti: proč jen tento svět tak nespravedlivý jest? Proč někteří nic nedělají a jen po kavárnách a barech nemravných se válí a jiní na ně dřou, aby sebe a své děti nakrmiti mohli?
Proč jen myšlenky krásné, jak věci změniti, se vždy v troskách válí a nespravedlnost vždy vítěziti může?
Nevíme.
———————————————————————————————————————-
Lubka (pan Lubor) se rozhodl proti tomu bojovat a nenechat tuto nespravedlnost jen tak. Lubka bojoval těmito zbraněmi:
Obelháváním Petra, drobným okrádáním Petra, dlouhodobým pomlouváním tlustého Petra.
Hlavní jeho zbraní bylo lhaní. Lhaní Lhaní Lhaní.
Lubka tak lže, že z něho vůči Petrovi prakticky nevylézá pravdivé slovo.
Zeptá-li se Petr na počet hodin, které včera dělal, Lubka vždy zalže a nějakou hodinu si přidá.
Zeptá li se Petr na čas, který strávil při jízdě na montáž, Lubka zalže vždy a řekne, že ocitl se v zácpě automobilů. Je placen hodinově, takže vždy pana Petra alespoň trochu okrade.


Zeptá-li se Petr na kvalitu jeho práce, Lubka vždy odpoví že je dobrá nebo vynikající.
Když Petr poukáže na nějakou nekvalitu práce, Lubka vždy hájí své dílo, vždy. Vždy.
Jeho argumenty jsou někdy velmi nemoudré až fantasmagorické.
Pan Petr o jeho obhajobě kvality díla někdy nehezky a ošklivě řekne:
„Ten pitomec zase kecal do nebe volající blbosti.“
————————————————————————————————————————
Na tomto místě se musíme příznivcům našich pravdivých povidání, zejména jemným ženám, upřímně omluviti, neboť některá nevhodná slovíčka jež vyřčena byla a hlavně budou, opravdu hrozná jsou. Leč jsme odhodláni jen pravdivá svědectví vlídnému čtenáři našemu předávati, jsme tedy nuceni celé hrozné věty takto vám poskytnouti.


Kecy Lubkovy neuvěřitelné…

Pan Lubka jezdí dodávkou pana Petra. Zapomíná zavřít okénko u řidiče. Petr mu to vytýká a pan Lubka takto prohovořil:
„Šéfe to vůbec nevadí. Parkuju u tůjí a ty do auta při dešti žádnou vodu nepustěj.“
Pan Petr nevěřícně pohlédl na upřímnou Lubkovu tvář. Je možné, aby člověk nezbavený svéprávnosti takto pitomě hovořil? Takže když příjde liják s bouřkou tak vysoké tůje všechni vodu zadrží.

Lubka je starý lišák


Pan Lubka stavěl zeď ze sádrokartonu u pana Petra. Bylo domluveno, že tam bude izolační vata.
Po nějaké době nastaly změny a zeď se rozebrala. Žádná vata tam samozřejmě nebyla.
Pan Petr pohlédl na pana Lubku. Údiv rozhostil se na tváři hlavního hrdiny těchto pravdivých příběhů. Lubka udeřil touto neuvěřitelnou větou.
„To je ale divný že tam není vata, to opravdu nechápu.


Petr je starý cholerik a vstekloun a tak takto velmi nespolečensky a nezdvořile prohovořil, spíše řval:
„Ty kundo prolhaná. Zase už podvádíš a lžeš. Řekni někdy pravdu hajzle zaminrákovanej. Ty ale nevíš co pravda je. Víš co je to mluvit pravdu? Nedivím se kundo stará, že tě táta řezal otěžemi. Jenom tě řezal málo. Kundo.“


Pan Petr koktá, takže odporné slovíčko „kunda“ zanělo nekdy jako „kukukunda“.
Tomu se ovšem později pan Lubka upřímně smál…
Lubka to dokonce ve své milované pivnici svým kamarádům předváděl:
„Tlusťoch zase zuřil. Dokonce řval že sem kukukunda! Vůbec se nemoh vymáčknout. Pitomec.“
Kamrádi z pivnice Mašinka se smáli a žádali, aby předvedl znova „kukukunda“.


Lubka dává zprávy Petrovi, když tento je na dovolené.


Pan Petr jel na dovolenou
To se ovšem nelíbilo bojovníku za spravedlnost, hrdému Lubkovi:
„Tlusťoch si jede na dovolenou. Za prachy který sem mu vydělal. Já se na ten život vyseru.“
„ Chce abych mu zatím vymaloval kuchyň.“
„Seru na něj.“
Lubka objednal zlatavý mok pro celý stůl.
Kamarádi v pivnici ožili:
„Správně, vyser se na toho vyžírku. Ať lempl sám dělá. Dáme panáka ne?“
Lubka se rozjařil, má skvělé kamarády:
„Kořalku pro celej stůl pane vedoucí. Ať je veselo. Velký panáky.“
Lubkovi se znatelně ulevilo. Kamoši ho chápou, jsou to bezvadný kluci.
Náhle telefon:
„Jeřišmarjá ten tlustej zmetek zase votravuje.“
Lubka odchází z pivnice ven. Nemusej všechno slyšet:
„Dobrý den šéfe. Jak si užíváte dovolenou. Tady furt prší.“
Pan Petr:
„Ale ujde to už se budu vracet. Co kuchyň?“
„Dobrý musel sem vošrábat starej nátěr, zejtra budu štukovat a sádrovat.“
„Tak dobře mějte se dobře.“
„Dobrej zbytek dovolený šéfe.“
„Dík nashle.“
„Nashle šéfe.“
„Tak sem tlusťochovi nakecal, že dělám, ale seru na něj. Má někdo žízeň?“
Pane vedoucí přineste další rundu, mám už lepší náladu…